Přeskočit na obsah

Kryptoanarchie – šifrou ke svobodě

Kryptoanarchie bývá často porovnávána se společenskými ideologiemi jako anarchokomunismus, anarchokapitalismus a dalšími. Toto srovnání nemůže fungovat z jednoho prostého důvodu. Kryptoanarchie není ideologie, která společnosti navrhuje (nebo nařizuje), jakým způsobem má být řízena a jaká pravidla by společnost měla dodržovat. Kryptoanarchie totiž není společenský systém.

Aby fungovala demokracie, anarchokomunismus, anarchokapitalismus nebo třeba monarchie je potřeba síla k tomu, aby se takový systém udržel. Bud dostatečné množství lidí, kteří se spoji dohromady nebo velmi silný (ať už ekonomicky nebo sociálně) jedinec či skupina. Dostatečně silný jedinec může ovládnout demokratickou společnost bez ohledu na názor většiny (např. KSČ stačilo pro ovládnutí celého Československa na 40 let získat ve volbách v roce 1946 “pouhých” 31,2 % hlasů). Podobně je neudržitelný koncept anarchokapitalismu, pokud není možnost vynucovat tzv. Non-Agressive Principle. Komunisté si nevynutí odevzdání soukromého majetku na dostatečně silném subjektu.
Kryptoanarchisté se většinou nesnaží měnit společnost. Jejich cílem je taková míra soukromí a bezpečnosti, která zajišťuje dostatečnou míru svobody. A samotná míra dostatečné svobody je individuální.

Kryptoanarchie je tedy spíše soubor nástrojů a technik, které pomáhají zachovat si takovou míru soukromí a bezpečnosti, která je pro jednotlivce nebo společenství dosažitelná nebo cílená. Základním nástrojem kryptoanarchie je šifrování informací. Použití takových technik, které znemožní tomu, před kterým informace skrýt nejen danou informaci získat, ale ani se o existenci takové informace dozvědět. Ať už se jedná o komunikaci, elektronická data nebo třeba finanční transakci. Tyto nástroje nemusí být nutně vysoce sofistikované nebo vyžadující výkonnou výpočetní techniku. Chcete spolužákovi sedícímu vedle vás v lavici poradit s těžkým příkladem při písemce tak, aby to učitel nevěděl, nebo chcete svému partnerovi sdělit něco velmi soukromého, ale jste obklopeni dalšími lidmi? Použijete velmi jednoduchou techniku – pošeptáte mu to.

Tento soubor technik a nástrojů není a pravděpodobně nikdy nebude definitivní. Nelze napsat Bibli kryptoanarchie, která by platná navěky. Stejně jako se vyvíjí společnost a technologie, vyvíjí se i kryptoanarchie. Potřeba soukromí byla jiná (možná žádná) v prvotně pospolné společnosti, jiná ve starém Římě, jiná je dnes v době digitální revoluce a opět jiná bude v budoucnosti (například při pobytu ve vesmírných lodích nebo při osidlováni jiných kosmických objektu). Stejně tak se vyvíjejí i technologie, které se snaží šifrované informace odhalit. Šifrovací techniky, které byly považovány za bezpečné před dvaceti lety jsou dnes většinou nepoužitelné, prolomit se dají v řádu minut. Ptát se, kdy bude kryptoanarchie “hotová”, je podobné jako ptát se, kdy bude hotový Internet.

Kryptoanarchie může navíc nabourávat jakýkoliv sociální systém. Vyřazuje ze hry státní i soukromé soudy, policii a armádu. Pokud neznáte pachatele, nemůžete ho soudit a/nebo odstranit (zavřít či zabít) pro porušení zákona nebo NAP (princip neagrese). Kryptoanarchie neřeší otázku volného či regulovaného trhu. Volný trh je vlastně její pevnou součástí. Nelze regulovat něco, o čem se regulátor nedozví a nemůže trestat někoho, koho nezná.

Sociální systémy jsou založeny na právech a povinnostech. Jediné přirozené povinnosti jsou ty, které jsou pudové. Například přirozená povinnost matky postarat se o své potomky. A ani ta není mimo sociální systém nijak vymahatelná. Vše ostatní, jak povinnosti, tak práva jsou umělý konstrukt, který je vymáhán sociálním systémem.

Jediné “právo”, které platí univerzálně, je právo silnějšího. Jak v přírodě (živé i neživé), tak ve společnosti.

Proč máme povinnost platit daně, podrobovat se rozsudkům soudů a sdílet svá soukromá data s vládci? Silnější tak rozhodl. V tomto případě je ten silnější dostatečné množství lidí (což nutně neznamená většina), kteří jsou schopni tyto povinnosti vymáhat pod hrozbou násilí. Neplatí to pouze pro lidská společenství, příklady najdeme i v přírodě. Proč má mravenčí královna (která je ve skutečnosti spíše otrokem) za povinnost celý svůj život strávit plozením nových generací v malém prostoru hluboko v mraveništi? Protože pokud by se této povinnosti vzepřela, mravenčí společnost by ji potrestala. Taková královna by měla život kratší, než je životnost slibů politiků po volbách.

Neexistuje žádné přirozené právo na život. Vymyslela ho lidská společnost a dohodla se (ať už dobrovolně nebo nedobrovolně), že ho bude vynucovat. Stejně tak právo na osobní vlastnictví nebo “důstojný život”. V přírodě se antilopa před lvem neohání listinou základních práv a svobod zvířat. Ví, že musí utéct, nic jiného jí nezbývá.

Kryptoanarchie jsou nástroje, pomocí kterých se jedinec může vyhnout tlaku společnosti na plnění pravidel a/nebo dodržování práv ostatních. Pohnutky pro to mohou být “dobré” i “zlé” (hodnocení je ale vždy individuální). Pro člověka, který je zvyklý dodržovat pravidla, které mu nastavil někdo jiný to může znít jako nebezpečné chování, ale to je opět jen individuální hodnocení. Často takové bezpodmínečné dodržování pravidel umíme vyhodnotit až s odstupem času. Velké části (nejen) německé populace přišly tzv. Norimberské zákony v pořádku a bylo normální je dodržovat. A dnes nám to přijde nepochopitelné. Stejně tak se můžeme za několik desítek let dívat například na současné regulace trhu, kriminalizaci uživatelů drog nebo zločin vlastizrady.

Neznamená to, že kryptoanarchista nedodržuje žádná pravidla a porušuje všechny zákony. Hraje zde roli mnoho faktorů, jako například otázka vlastní bezpečnosti, morálka nebo třeba ekonomický zisk. A i když se to možná na první pohled nezdá, většina lidí nemá zájem škodit. Proč si v obchodě, když se prodavač nedívá, většina(!) z nás prostě nestrčí lahev z regálu do tašky? Není to ze strachu ze zákona (a trestu). Je to pro to, že máme v sobě zakódované jakýsi morální kodex. Obrat někoho o jeho majetek nám prostě nepřijde správné bez ohledu na to, zda je na to nějaký zákon.

Smyslem kryptoanarchie tedy není – jak by se mohlo zdát – primárně porušovat pravidla. Smyslem je udržet si takovou míru svobody, která je pro nás důležitá a ochránit sebe a své blízké před nebezpečím, které může hrozit, pokud se k našim informacím dostane někdo, kdo je chce (a umí) použít proti nám. Historie nám ukázala, že toto nebezpečí není nereálné.